Volejbal SK Meteor Praha

Tomáš “Mek” Horáček - Áčko

Letošní ročník Pražského přeboru v minivolejbale ukázal, jak moc je důležitá kvalifikace. Holky hrály skvěle a především výsledky mile překvapily - po kvalifikaci jsme postoupili do první ligy. Po celou dobu soutěže jsme se pak pohybovali mezi první a druhou ligou, což jen dokázalo, že to na začátku školního roku nebyla jen náhoda.

Tým byl namixovaný ze zkušených “trojkařek” a hráček, pro které to letos v modrém minivolejbale byla premiéra. Starší holky z tohoto družstva, pro které toto byl koncový ročník, se nejenže zdokonalily herně, ale především - jak já říkám - hráčsky. Pro mladší spoluhráčky dokázaly být oporou a díky nim mohly “mlaďošky” zaznamenat tak velký výkonnostní skok.
Z koncového výsledku (8. místo) mám samozřejmě obrovskou radost, ale vyloženě nadšený jsem z toho, že vychováváme děti, pro které volejbal něco znamená, které volejbal baví a na hřišti nechávají všechno i v takhle nízkém věku.

Bára Jakovcová - Béčko

Sezóna začala pro naše děvčata z Béčka celkem nadějně. Holky chodily na tréninky a velmi se snažily, postupem času ale morálka v týmu začala klesat. Holky se často omlouvaly, a když už se na některém tréninku objevily, nebyl tam valný zájem o zapojení se. Chyběl také sebemenší projev snahy, což se záhy odrazilo i v jejich herních výkonech, které byly zápas od zápasu horší a horší. (38. místo)

Samozřejmě byly  v týmu i takové, které na tréninky chodily pravidelně a byla na nich vidět touha se zlepšit. Volejbal je týmový sport a bohužel pár hráček úspěch celého týmu zaručit nemůže. Může se s nimi ale počítat do budoucna, kdy se na těchto hráčkách může stavět.

Monika Černá - Céčko a Déčko

Do této sezóny jsme nešly s vysokými cíli, ale hned po kvalifikaci mě čekalo milé překvapení v podobě 5. a 7. ligy, kde jsme se skoro celou sezónu úspěšně držely.

Holky se naučily bojovat o každý míč, povzbuzovat se a radovat se po každém vyhraném zápase, setu i míči. Nešlo nám v sezóně o vítězství, ale hlavně o to splnit zadané úkoly. To se nakonec holkám podařilo na sto procent.

Příjemným bonusem a zároveň pro mě největším úspěchem je, že jsou skvělá parta a netvoří skupinky.

Zuzana Horáčková – šéftrenérka mládeže

Měla jsem tu čest vidět všechna družstva na prvním a na posledním turnaji, čili mám dobré srovnání. Ten posun je úžasný. Jak herní, tak i psychický. To, co v září byla plácaná se strachem v očích všech zúčastněných hráček, trenérů, rodičů i rozhodčích, byl najednou na začátku března pěkný volejbal s profesionálním přístupem. Jistě, že je tam i spousta chyb, které musíme odstranit, abychom byly na “bedně”, ale všechno jsou to chybky, na kterých se dá s úspěchem pracovat.

Áčko, od kterého jsme čekali určitě nejvíce se hned na prvním turnaji kvalifikovalo do nejvyšší ligy, což byl šok. Přiznám se, že jsem se předčasného úspěchu trochu obávala, ale holky celou sezónu dokazovaly, že to žádná náhoda nebyla a nasadily Áčku pro příští sezónu laťku hodně vysoko. Konečné 8. místo ze 48 je prostě skvělý výsledek. Těší mně, že jedna třetina týmu věkově zůstává a to značí velký příslib.

Béčko byly holky začátečnice, které jsme přihlásili hlavně pro to, aby se obehrály a byly připravené nás v dalších letech reprezentovat v šestkovém volejbale.

Ze stejného důvodu se soutěže účastnily i mlaďošky z družstev Cé a Dé, ty ovšem ještě všechny mohou hrát i příští a některé i přespříští rok.

A hleďme, ani jedno z těchto družstev není v poslední lize. I když tam po kvalifikaci holky Dé nakoukly, hned ukázaly, že tam jejich místo není a chtějí se prát o vyšší příčky. A naše šikuly z družstva Cé se hned po kvalifikaci usadily v páté lize a odtamtud je nikdo nedostal. V jejich věku je to neuvěřitelný výkon.