Hodnocení sezóny mladších žákyň 2017/18
Tato sezóna bude v kronikách zapsána jako zlomová. Kvůli zatím nejlepším výsledkům v novodobé historii klubu? To ani ne. Sedmé místo v Přeboru Prahy i čtvrté místo v regionálním kole Mistrovství České republiky v České Třebové jsou sice krásné výsledky, ale po skončení soutěží si čím dál tím více uvědomuji, že to nejsou ty největší úspěchy, kterých tento tým úžasných holek dosáhl.
Největší úspěch je, a teď to opravdu nemyslím zle, že letos poprvé jsme začali hrát volejbal. Zní to jízlivě, ale je to vlastně jedna z největších pochval, kterou jsem holkám kdy řekl. Už to není huráplácaná, holky hru plně pochopily, přemýšlejí u ní - a to je ten zlom. Nejlépe to lze asi popsat, když uvedu kontrasty minulých sezon a letošního zavěrečného turnaje v České Třebové.
V letech minulých byl míč, který letěl více jak půl metru od hráčky, ztracený. Holky občas ani nevěděly, že daly bod. Při doporučení podávat vrchem jsem byl zvyklý vídat pohledy telete před porážkou. Smeč byla sprosté slovo a volat si na balon hraničilo s trapností.
Letos si holky z turnaje odvezly spálená kolena, odřené boky a lokty plné modřin - to vše jen pro to, abychom náhodou nedostali bod. Když je sporné rozhodnutí rozhodčího, máte jistotu, že se ozvou. Rozčilují se, když dají příliš lehké podání, po kterém soupeřky můžou útočit. Ze smečí se stala naše největší zbraň. A dokonce jsem viděl naší nahravačku, jak poměrně ostře kritizuje spoluhráčku za to, že jí leze do náhry, i když si na ní důrazně volala.
Jsem hrdý, že jsem holky mohl trénovat. Byla to piplačka, ale vyplatilo se to. Chtěl bych jim poděkovat, za přístup k tréninkům, týmu a zápasům. Všechny udělaly obrovské pokroky. Pro mě je ale nejdůležitější, že je tomu tak z vlastní vůle hráček a já jim ke zlepšení jen pomáhal.
Kdyby byla soutěž v tom, jak tým dokáže držet při sobě a táhnout za jeden provaz, tak byste, holky, byly první.
Tomáš "Mek" Horáček