Volejbal SK Meteor Praha

Napsala Julča velká SK Meteor Praha.   

V autobuse s hráčkama a hráčema z Komety si káždý hleděl svého.  Když jsme přijeli, vše proběhlo hladce, dostali jsme povlečení, sice ne nejvoňavější, ale lepší než nic. Ubytovali jsme se a šli „spát“(proběhla dlouhá konverzace o různých žánrech). Ráno jsme se připravili, šli na snídani už připraveni na zápasy a po snídani jsme hned vyrazili na místo, kde se mělo hrát. Bylo tam hrozně moc lidí. Zuzka šla obstarávat důležité registrace a my ostatní jsme čekali. Když Zuzka přišla, každý náš tým dostal papírek s tím, kdy, kdo hraje jaké zápasy a taky jsme dostali trička s motivem volejbalového prvku a barvou náležící toho volejbalu, který hrajeme. Začalo se hrát. Princip byl takový, že první den se hrálo ve své barvě se „všemi“ a druhý den se hrálo jen s těmi, kteří vyhráli stejný počet zápasů.  Celou dobu tam zdůrazňovali, že na hrací plochu asi s padesáti poli, nesměli žádní rodiče, trenéři, fotografové a prostě tam mohli jen hráči a rozhodčí. I když se tam objevily hádky o to, že byl někdo vevnitř, tak většinou to lidé dodržovali. Po nějaké době hraní se na hřišti objevili vysocí kluci. Bylo nám řečeno, že to jsou dnešní volejbaloví kadeti. Všem hráčkám okolo se rozzářily oči a začlo dlouhé podepisování na trika, která jsme dostali. Kluci nakonec museli odejít a my jsme hráli dál. Po všech šesti zápasech, popravdě s větší částí prohry, jsme byly vyčerpané, ale připravené na večerní volejbalový zápas dnešních českých reprezentantů, kteří hráli proti Číně. Po večeři jsme se plni očekávání vydali pěšky do arény, kde se ten zápas měl odehrát. Když se na obrazovce ukazovaly různé obličeje, na které namířila kamera, začaly zuřivě mávat a usmívat se.  Jedna z aktivit při timu bylo chytnutí hozeného trika do publika a Danče se podařilo jedno chytit. První set se klukům sice nevydařil, ale další 3 sety vyhrané zajistily vítězství.

Po zápase se všichni nahrnuli na hrací plochu a Mek nám zajistil další podepisování a focení. Všichni si to velmi užili, ale už jsme museli jít, i když se nám vůbec nechtělo. Cestou zpátky jsme se zastavili na tak 20 minut na hřišti a když jsme šli už do hotelu, začalo mírně pršet. Večer jsme s holkama snědly něco ze zásob jídla, umyly jsme se a šly spát.

Druhý den jsme se už museli sbalit a se všemi věcmi po snídani odejít zase na kurty. Už tam byl jen jeden volný stánek s lavičkou, kam se musely vejít naše batohy, tašky, kufry i věci Komety. Druhý den probíhal podobně. Hrálo se, přišli reprezentanti ze včerejška a uskutečnila se velká společná fotka, po které pak nastalo další ohromné podepisování, ze kterého se klukům těžko dalo vykroutit. V poledne začalo pršet tak jsme udělali pod stanem z tašek obrovskou hromadu a my jsme museli být bez střechy. Po zápasech bylo vyhlášení. Nebyly jsme sice první, ale hrály jsme pěkně. Dostali jsme pytlík bonbonů každý, který nám samozřejmě dlouho nevydržel. Sbalili jsme se a šli do autobusu. Na cestě zpátky jsme poslouchaly písničky, parodovaly jejich obsah a povídaly jsme si s holkama z Komety.

Podle mě, se tento víkend velmi povedl a všichni jsme pěkně hráli.

Očima trenérky

Bohužel na tomto gigaturnaji neměli trenéři přístup k hracím polím a tak jsme tam s Mekem sloužili spíše jako vychovatelé, než jako trenéři. Nutno dodat, že to byla funkce příjemná, jelikož meteorské děti jsou slušně vychované a my nemuseli řešit žádný problém či kázeňský přestupek. Velká pochvala také našim zlatým dětem patří za to, že si v tom blázinci dokázaly ohlídat, kdy, kde a proti komu hrají.

Jediné co mě mrzí byla malá účast těch nejmenších. Tento turnaj byl určen především jim, jelikož těch turnajů během roku mnoho nemají. Za to starší holky (ty modré J ) měly turnajů za celý rok dost  a přesto většina z nich jela. Škoda.

Hru jako takovou moc hodnotit nemohu, protože jsem toho mnoho vidět nemohla. Výsledky moc uspokojivé nejsou, ale hlavu nevěšíme. Tato veleakce je především zážitková a zážitků tam snad bylo dost.

Zuzana

Další informace a foto na:

http://www.minivolejbal.cz/clanky/barevne-budejovice-uzavrely-minivolejbalovou-sezonu-2016.html